Další užívané názvy
Cat’s claw, uña de gato, paraguayo, garabato, garbato casha, samento, toroñ, tambor huasca, uña huasca, uña de gavilan, hawk’s claw, saventaro
Legenda z doby Ashaninků
Indiáni v amazonském deštném pralese zdejší léčivé byliny a jejich účinky znali již od nepaměti a z generace na generaci si je předávali formou legend a mýtů. Z mnoha mýtů o Uña de Gato je nejrozšířenější tento:
Jednou v noci za úplňku a přítomnosti Kashiri, nejvyššího boha Ashaninků se vydal lovec hledat potravu pro svoji rodinu. Po dlouhých hodinách nezdařeného lovu jej začaly opouštět síly. V tom spatřil obrovskou pumu jak silou svých drápů škrábe kůru z jakéhosi stromu a posléze pije mízu, která z naškrábané kůry stékala. Překvapen témto výjevem se po odchodu pumy přiblížil ke stromu, který kuriozně připomínal svými výrostky ocelové drápy pumy. Ze zvědavosti a pro osvěžení se též napil mízy a usnul. Po hlubokém snu vstal a vydal se opět na lov. Do cesty mu vběhl obrovský pásovec, kterého okamžitě dovedně usmrtil šípem. Ashaninkové to nepovažovali za náhodu, nýbrž za doklad magické, léčivé a revitalizační síly stromu Uňa de Gato. Od těch dob si indiáni liány váží a používají ji k různým léčbám. Nadto mají v úctě pumu, protože to byla ona, přes koho jim bůh Kashiri poskytl poznání Uňa de Gato. I nadále se jí obávají, ale více ji neloví, aby se bůh nerozhněval a nenechal je zahynout hladem a různými nemocemi.
Popis rostliny
Vilcacora – Uncaria tomentosa – nebo také Uña de Gato – roste v tropických lesích Amazonie. Je to světle hnědá popínavá rostlina, mylně nazývaná liánou. U násady každého páru listů se nacházejí trny, připomínající drápek. Díky tomu je rostlina nazývána „kočičí dráp”. Pro své vlastnosti byla Vilcacora považována Inky za svatou rostlinu. O jejím působení hovoří mnoho indiánských legend. Jako léčivá se používá hlavně kůra, ale pouze její vnitřní část obsahuje všechny potřebné složky. Kůra stromu je v peruánské fytoterapii po staletí využívána místními obyvateli v etnické medicíně a informace o jejích vlastnostech byly předávány z pokolení na pokolení. Dnes je populární ve světě, protože v ní obsažené látky mohou mít příznivé účinky na organismus, napomáhat jeho správné činnosti, zmírňovat následky špatné skladby stravy, nezdravého životního stylu a prostředí.
Existují dva příbuzné druhy vilcacory, ketré jsou snadno zaměnitelné: Uncaria tomentosa a Uncaria guianensis. Oba druhy rostou až do výšky 30 metru. Uncaria tomentosa má malé žlutavě bílé květy, zatímco Uncaria guianensis má červenohnědé květy a trny jsou více zakřivené. Rostlina je původní pro amazonský deštný prales a další tropické oblasti Jižní a Střední Ameriky, včetně Peru, Kolumbie, Ekvádoru, Guyany, Trinidadu, Venezuely, Surinamu, Kostariky, Guatemaly a Panamy. V přírodě můžeme nalézt i jiné druhy rostlin se společným názvem vilcacora, např. v Mexiku a Latinské Americe. Jsou to však zcela odlišné rostliny, které nepatří do rodu Uncaria. Některé odrůdy v Mexiku mají dokonce toxické vlastnosti.
Užívané části
kůra, kořen
Tradiční užití
Oba druhy vilcacory jsou historicky používány původními obyvateli amazonského deštného pralesa velmi podobným způsobem. Uncaria tomentosa byla užívána Peruánskými kmeny Aguaruna, Ashaninka, Cashibo, Conibo a Shipibo po dobu nejméně 2000 let. Indiánský kmen Ashaninka v centrálním Peru má jednu z nejdelších doložených zmínek o užívání kočičího drápu při léčbě astmatu, zánětu, močových cest, artritidy, revmatismu, bolesti kostí a dále při rekonvalescenci po porodu, jako čistící prostředek ledvin, léčba rakoviny. Kmeny Piura používají rostlinu k léčbě nádorů, zánětů, revmatických problémů a žaludečních vředů. Ostatní kmeny používají vilcacoru k léčbě diabetu, rakoviny močových cest u žen, hemoraie, menstruační nepravidelnosti, cirhózy, horečky, abscesu, gastritidy, zánětů, detoxikaci lidského těla a normalizace tělesných funkcí. Historické prameny hovoří i o údajných antikoncepčních vlastnostech byliny.
Od 90. let je Vilcacora v Peru a Evropě využívána jako podpůrný lék na rakovinu a AIDS a další onemocnění, která se zaměřují na imunitní systém. V dnešním bylinkářském světě je bylinka používána při imunitních poruchách, gastritidě, vředech, rakovině, artridě, revmatismu, revmatických poruchách, neuralgiích, chronických zánětech a virových onemocněních (herpes, pásový opar). Některé prameny se zmiňují o léčbě intestinálního traktu, poruch žaludku a střev (Crohnova choroba, vředy, gastritida, divertikulitida a jiná zánětlivá onemocnění žaludku a střev).
Chemické složení
Z hlediska chemického složení můžeme rostlinu rozdělit na dvě významné skupiny látek. Na skupinu oxidových alkaloidů, která má imunostimulační a antileukemické účinky. Druhá skupina – glykosidy kyseliny quinovové – má protizánětlivé a antivirové účinky.
Kočičí dráp obsahuje ajmalicin, akuammigin, kampesterol, katechin, karboxylalkylestery, kyselinu chlorogenovou, cinchonain, korynanthein, korynoxin, daucosterol, epikatechin, harman, hirsutin, hirsutin, iso-pteropodin, loganovou kyselinu, lyalosid, mitraphylline, prokyanidiny, pteropodin, glykosidy kyseliny quinové, rhynchofylin, rutin, sitosterol, speciofylin, stigmasterol, strictosidiny, unkarin A až F a kyselinu vakcínovou.
Účinky byliny
- imunostimulant
- podpůrný přípravek při rakovině (snížení vedlejších účinků chemoterapie a ochrana buněk)
- protizánětlivý
- čistící prostředek střev (Crohnova choroba, kolitida, divertikulitida, syndrom dráždivého střeva)
- žaludeční a střevní křeče
- artritida
- bolest svalů
- obecné tonikum těla (posílení funkcí těla)
Kontraindikace
Neužívat před a po transplantaci orgánů nebo kostní dřeně. Může mít mírný vliv na ředění krve.
Sušená kůra Vilcacora
K zakoupení na Ladírně
Způsob použití: 1-2 kousky kůry rozmělněte nožem, zalijte cca 0,7 litru studené vody a od chvíle dosažení varu vařit na malém ohni 20 minut. Zcedit. Pít vlahé, 3x denně sklenku, jednu hodinu před nebo po jídle.
Vilcacora, tinktura z bylin, 25ml
Dávkování: obvyklá doporučená dávka tinktury 2 x 10 kapek denně.