Lilit (častěji se objevuje název Lilith) je archetypální duchovní bytost, spolu s Luciferem v příbězích obvykle zosobňuje stínovou ženkou energii, to nejtemnější v nás. Přečetl jsem zajímavou knihu Lucifer a Lilit od Josefa Veselého (info tady) a vybírám z ní citát:
Evokace Lilit, v minulosti opomíjená, byla magiky hermetického řádu Golden Dawn zvládnuta již někdy před rokem 1900. Příslušné evokační postupy však – aspoň pokud je mi známo – nebyly zveřejněny. Uvádím zde tedy alespoň podoby, v nichž se tato démonická inteligence zjevuje:
Starší Lilit (manželka Samaelova) se zjevuje v podobě ženy neustále se měnícího, někdy až karikaturního vzezření.
Mladší Lilit (manželka Ašmodajova) se zjevuje v podobě temné, opásané ženy, stojící na muži. V rukou drží figurky mužů a stahuje je do pekla. Jede na voze taženém okřídleným lvem a okřídleným koněm.
Lilit jako Machlat se zjevuje v podobě ženy a hadí hlavou. Jede na šítíru.
Lilit jako Agrat se zjevuje v podobě ženy ďábelského vzezření s hady místo vlasů. Jede na voze taženém býkem a oslem.
Lilit jako Na´ama se zjevuje v podobě hada s ženskou hlavou. Plazí se po zemi a pojídá ji.
Lilit ve svém cherubickém aspektu se zjevuje jako navenek krásná, ale uvnitř shnilá žena. Jede na podivné obludě.
Lilit ve svém chtonickém aspektu se zjevuje nejprve v podobě krásné ženy, později přijímá podobu černého, opici podobného démona.
A tak, inspirován těmito popisy a bytostí Lilit, vznikl obraz (akryl na plátně 30×30 cm). Ve tmě prosvítá jen ženská postava s křídly, za světla je možné vidět mnohem víc… Obraz může sloužit k dalšímu hlubšímu zkoumání duchovního světa…
+++
Co mám náhled, máme za sebou obvykle velké množství inkarnací v mnoha a mnoha tělech. Někdy mužská, někdy ženská. V našem současném životě jsme buď muž, nebo žena. Já, Chrisantem, jsem teď muž, mám mužské tělo. A ty? A vy? A oni?
Ale nejsme jen tělo, jsme Vědomí. Vědomí zabydluje tělo a projektuje se „ven“. Komunikuje se světem „venku“ mnoha různými způsoby a formami. Každý jsme jedinečný a krásný. Jsme zářící dokonalé Světlo.
Objevujme svou jedinečnou esenci, esenci naší Duše, naší Kvality, naší Podstaty. Objevujme své talenty, vlohy, svou jedinečnost, buďme si co nejlépe vědomi své vlastní celistvosti. Nejsme jen „to hezké“, máme i své stinné stránky. Čím více se s nimi propojujeme, poznáváme je, a přijímáme, tím méně se nam zhmotňují negativně, jako nepříjemné životní zážitky, nepříjemné vztahy, nepříjemná témata, nemocné tělo (fyzické). Každá nemoc je volání po pozornosti, je výsledkem našich nemocí, emocí, vnitřních stavů. Každá, úplně každá.
Jsme tu dobrovolně a vědomě, abychom zkoumali a zažívali hmotu, s dětskou hravostí, se stálou zvídavostí a fascinací, co že všechno existuje, jak barvitý je svět „duchovní“ i svět „hmotný“. Kde že jsou hranice? Jsou vůbec někde nějaké?
To já jen tak něco píšu, pár svých úvah, a když jsem vztal do ruky štětec a plátno, vzniklo toto dílko…
