Mám moc rád Ovidiovu báseň Metamorphoses (tedy Proměny), zejména tuto pasáž:
Iamque opus exegi, quod nec Iovis ira nec ignis
nec poterit ferrum nec edax abolere vetustas.
cum volet, illa dies, quae nil nisi corporis huius
ius habet, incerti spatium mihi finiat aevi:
parte tamen meliore mei super alta perennis
astra ferar, nomenque erit indelebile nostrum,
quaque patet domitis Romana potentia,
ore legar populi, perque omnia saecula fama,
si quid habent veri vatum praesagia, vivam.
Učil jsem se ji recitovat v hodinách latiny na gymplu, latina mě dost bavila, až natolik, že jsem z ní dělal maturitu jako pátý, dobrovolný, předmět… Něco mi to připomíná, něco mi to otevírá… Ovidiovy Proměny, co mi to asi tak připomíná? Chci se tam podívat, chci tam nahlídnout? Inu, já můžu, když chci, umím to, vím, jak na to, je to zajímavé, něco si vždy přinesu i „sem“…
A vezmeš mě tam taky?
Inu, možná jó, uvidíme, jak ti to půjde. Ozvi se, pokud cítíš, že ti prospěje léčení/terapie se mnou/náhled do tvé vlastní minulosti, léčení v přítomnosti, tvých vztahů, tvých orgánů, tvého těla, duše… Informace zde…
Léčivý obraz pro někoho, snad pro Tebe? Zaujal Tě? Cítíš ho? Cítíš to?
Akryl na plátně, velikost 30×30 cm
