Koukám do zrcadla, a divím se, co tam vidím, koho tam vidím…
Oko je vždy, brána do Duše…
Vidím v zrcadle asi trochu maglajz, pomóc, co s tím? Uklidit, nebo tam nechat? Nebo se přestat dívat a zavřít před tím oči?
Aha, před sebou neuteču… Pořád mě někdo sleduje… No jó, jenže, sleduju já je, nebo oni mě?
Inu, těžko říct. Někdy lepší nevědět…
Oko, brána do Duše…
